Pokus obejít Ústavu Kalouskovi a Nečasovi nevyšel

Vláda se nemůže chovat jako bandita. Občané mají právo očekávat, že stát nebude měnit pravidla zpětně tak, aby retroaktivně rušil dříve nabytá majetková práva, jako se to stalo v případě návrhu na 50% zdanění státní podpory u stavebního spoření zpětně za rok 2010.

Poslanci ČSSD se u Ústavního soudu již podruhé s úspěchem domohli zrušení zákona, který v listopadu minulého roku prosadila vláda Petra Nečase ve stavu legislativní nouze. Tentokrát šlo o změny ve stavebním spoření, které spočívaly jednak v zavedení mimořádné daně ve výši 50 % na státní příspěvek za rok 2010, jednak ve snížení záloh státní podpory pro všechny smlouvy na maximálně 2000 Kč ročně.

Současná vláda a parlamentní vládní většina po loňských senátních volbách, v nichž zvítězila ČSSD, zneužila institutu stavu legislativní nouze, aby mohla ve zkráceném jednání prosadit tyto změny ještě ve starém složení Senátu, v němž měly vládní strany většinu. Nebrala tak na zřetel reálné možnosti opozice seznámit se s vládním návrhem zákona, připravit k němu pozměňovací návrhy a argumentovat na plénu parlamentních komor. Předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová (ODS) vládě vyhověla dokonce i tím, že bleskově – během několika desítek minut – svolala mimořádnou schůzi Sněmovny. Tím byly dotčeny možnosti parlamentní menšiny oponovat vládním záměrům, které měly dopad na majetkové nároky účastníků stavebního spoření vyplývající ze zákona a z uzavřených smluv.

Ústavní soud se však opět důrazně postavil za ochranu čistoty legislativního procesu a práv parlamentní menšiny. Znovu potvrdil námitky ČSSD, že Nečasova vláda zneužila stav legislativní nouze, aby neústavním způsobem omezila práva opozice. Ústavní soud neuznal postup současné vládní koalice, podle níž vyhlášení stavu legislativní nouze odůvodňovaly mimořádné okolnosti a státu by v případě nepřijetí zákona hrozily vážné hospodářské škody. Jako nepravdivý se ukázal i argument vládní koalice, že opozice při projednávání zákona používala obstrukcí. V důsledku toho, že vládní koalice ignorovala demokratická pravidla legislativních procedur, došlo k tomu, že zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem.

Ústavní soud konstatoval, že při přijetí zákona o změnách ve stavebním spoření bylo porušeno několik ustanovení Ústavy ČR: čl. 1 odst. 1, podle něhož je ČR demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, dále čl. 6 Ústavy, podle něhož rozhodování většiny dbá ochrany menšin, jakož i čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny základních práv a svobod, ochraňující svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Ústavní soud dal znovu jasně najevo, že pouhá matematická většina hlasů ve Sněmovně sama o sobě ještě nepostačuje k tomu, aby byl zákon skutečně legitimním projevem vůle zákonodárce.

Poslanci ČSSD napadli před Ústavním soudem zákon o změnách ve stavebním spoření také z toho důvodu, že jím zavedená opatření byla retroaktivní, neboť se vztahovala na již vzniklé nároky podle již uzavřených smluv. I v tomto ohledu dal soud poslancům ČSSD za pravdu, a to pokud jde o protiústavnost mimořádné 50 % daně uvalené na státní podporu za rok 2010. Toto opatření Ústavní soud zrušil dokonce již ke dni vyhlášení jeho nálezu ve Sbírce zákonů. Vláda tak bude muset postiženým střadatelům doplatit státní podporu za rok 2010 do původní výše, na níž jim vznikl nárok na základě jejich vkladů (až 4500 či 3000 Kč). Nyní očekáváme, že vláda nebude s výplatou otálet, jinak by svou nečinností způsobila  navyšování nevyplacených částek podpory o úroky z prodlení a o náklady na jejich vymáhání.

Jednoznačnou odpovědnost za situaci s novelou zákona o stavebním spoření nese vládní koalice, premiér Nečas a zejména ministr financí Kalousek. Byl to právě Kalousek, kdo přišel s „trikem“ obejít ústavní zákaz pravé retroaktivity návrhem na jednorázové zdanění státní podpory za rok 2010. Bylo to ministerstvo financí, kdo předložil příslušný návrh zákona a byla to vládní koalice, která ho protlačila Sněmovnou i Senátem ve stavu tzv. legislativní nouze. Opozice ani nedostala možnost do zákona zasáhnout. Od léta 2010 přitom zejména ČSSD upozorňovala na to, že návrh na jednorázovou zpětnou daň není dobré řešení a že by se díky tomu mohl zákon dostat do kolize s Ústavou. Ministr Kalousek toto varování ignoroval, stejně bohorovně a s nezájmem se k němu postavila vláda i celá koalice. Rozpočet tak vláda, navzdory varování opozice, postavila na právně vratkých základech. Nyní se nemůže divit důsledkům svého hazardního chování. Zejména ministr Kalousek by se měl veřejnosti velmi důkladně omluvit za pokus protiústavně zdanit více než 5 milionů účastníků stavebního spoření.

Svým rozhodnutím Ústavní soud ve skutečnosti odhalil nejen aroganci vládní koalice, ale také nízkou míru její kompetence a právního vědomí. Nedokáži si představit, že v době, kdy ve vládách ČSSD hlídali legislativu lidé jako Motejl, Bureš či Zářecký, by vláda něco takového ministru financí schválila. Bez řečí a připomínek. Ukazuje se, že vládní rozpočtová konsolidace je skutečně založena na sérii nahodilých škrtů, na vytloukání klínu klínem i za cenu legislativně sporných opatření. Pokud budou podobně kvalitně připravovány i reformní zákony v oblasti penzí, daní a zdravotnictví, máme se na co těšit.